Opodál Železného Brodu nad romantickým údolím Zlatého potoka zdvihají se šeré trosky kdysi pyšného hradu Navarova, nazývané lidem Zámčiště. Hrad byl chráněn nejen svou polohou, nýbrž i dvěma příkopy hluboko ve skále vytesanými, mohutnými zdmi a dvěma baštami. Obdélníkový palác i ostatní budovy se obrátily v sutiny.
Hrad vystavěl ve XIV. století Jindřich z Navarova a Valdštejna. Potom připadl králi Václavovi IV., který jej daroval svému oblíbenci Janu Čúchovi ze Zásady. V XV. století vládli tu Hazmburkové. Po nich následovali Valdštejnové a Smiřičtí. Za Zikmunda Smiřického byl hrad připojen k panství hruboskalskému. Od r. 1627 patřil rodině Lamotte. Za třicetileté války se tu usadili Švédové a plenili odtud širé okolí. Když odtáhli, poručil císař hrad rozbořiti, aby se v budoucnosti nestal útočištěm loupeživých band. Tím byla zkáza Navarova dokonána.

Zámku dala jméno zřícenina středověkého hradu. Podle pověsti uprchla dcera frýdlantského pána z rodného domu se svým milým, protože ji otec chtěl vdát za bohatého šlechtice. Frýdlantský pán po letech zabloudil na lovu v divokých lesích a náhoda jej zavedla do malého hradu nad řekou, kde poprosil o jídlo a pití. Paní domu mu s omluvou, že žijí chudě a skromně, nabídla z hrnku hrachovou kaši, kterou právě navařila svému synkovi. Starý rytíř v ní poznal svou dceru a šťasten se smířil s ní i jejím mužem. Na památku shledání dostal hrad jméno Návarov podle navařené kaše, návary.