Třešť v současnosti představuje jedno z našich nejživějších betlemářských center. Přestože kořeny zdejšího betlemářství sahají až do údobí josefinských reforem, tradice stavění vyřezávaných polychromovaných betlémů se odvíjí se od počátku 2. pol. 19. stol., kdy tyto betlémy nahradily starší typ betlémů malovaných na papíře. V Třešti nikdy nedosáhla výroba betlémových figurek i celků profesionálního stádia určeného k širšímu prodeji. Třeštští betlemáři, především místní soukeníci, vyráběli svá díla především pro sebe, své blízké a své bezprostřední okolí, přičemž tento rys přetrval do značné míry až do současnosti.

V současnosti vlastní betlémy přibližně 60 rodin, přibližně polovina z nich je pravidelně vystavována, a to i pro veřejnost. Tato tradice, která nebyla v Třešti přerušena ani v údobí mezi lety 1948-1989, se dále rozvíjí i nyní (pro vánoční návštěvníky je dokonce vytyčen celý prohlídkový okruh po betlémech v jednotlivých domácnostech). V Třešti nyní aktivně působí více jak deset řezbářů různého stáří (i Řezbářský kroužek mladých), kteří zhusta navazují na rodinné řezbářské tradice. Dokument zachycuje způsob instalace betlémů v domácnostech, regionální specifika třešťských betlémů (např. hojné užívání nejrůznějších samorostů a pařezů stromů při budování romantické alpské scenérie, včetně dvou betlémských variant - betlému vánočního a tříkrálového, stavěného na svátek Tří králů).

Dokument podává profil dvou současných betlemářek, které vytvářejí své betlémy z těsta, a to jak z nekynutého (S. Žertová), tak z těsta perníkového (H. Horálková). Tento typ betlémů je vzhledem k tradiční betlemářské produkci okrajový. Oba typy betlémů mají nicméně v tradiční lidové kultuře své analogie (obřadní pečivo, vánoční perníky). Výroba těstových betlémů dosahuje svého největšího rozmachu v současnosti, kdy se pro řadu lidí stávají jedním z tradičních českých atributů vánoční atmosféry. Obě autorky však začaly se svojí tvorbou již dlouho před listopadem 1989 (známý pro širokou veřejnost se stal již od sklonku 70. let zejm. velký perníkový betlém H. Horálkové každoročně instalovaný v kostele sv. Matěje). Obě navíc tvůrčím způsobem rozvíjejí staré rodinné recepty přípravy i výzdoby svých figurek a přizpůsobují rodinné tradice současnosti.

Připojená filmová dokumentace ojedinělého betlému z másla, který byl v roce 2001 poprvé instalován v muzeu v Máslovicích, pak ilustruje jeden z nejvýraznějších betlemářských trendů v současnosti - snahu tvůrců o zobrazení betlémského výjevu co nejoriginálnějším způsobem. S těstovými betlémy spojuje máslový betlém i omezená životnost díla.

Film o jednom z našich nejvýznamnějších betlemářských center nacházejícím se v Příbrami, v těsné blízkosti slavného českého poutního místa Svaté Hory, a v okolních vesnicích (Zalánech, Bohutíně, Žežicích). Na základě tvorby několika místních současných řezbářů betlemářů (např. M. Hoška, J. Chvalníka, J. Šedivého) i na podkladě historických betlémů ze sbírek Okresního muzea v Příbrami i sbírek soukromých, podchycuje charakteristické znaky zdejší tvorby betlémů, která tu má prakticky nepřerušenou dvousetletou tradici. Ke specifikům místního betlemářství patří zejména jeho spojení s místními doly a havíři jakožto tvůrci betlémů (hornické motivy, havíři při práci, hornické kapely, architektura důlních závodů i vytěžené horniny se objevují jako typická součást příbramských betlémů), stejně jako hojný výskyt výroby betlémů u řemeslníků, např. řezbářů, soustružníků, voskářů apod., kteří zde až do 2. světové války hromadně vyráběli pouťové zboží pro návštěvníky Svaté Hory (zejm. repliky zázračné svatohorské Madony).

Betlémářství, výroba betlémů z nejrůznějších materiálů, patří k tradičním řemeslům českého venkova. Film, prodchnutý adventní předvánoční atmosférou, popisuje výroby betlémů z chlebového těsta, perníku, dřevěných, skleněných, z kůry, slámy i papíru.