Dalším tradičním odvětvím českého betlémářství je výroba velkých mechanických betlémů. Tyto mnohdy úctyhodné betlémy s množstvím postav, které vykonávají pomocí více či méně složitých mechanismů nejrůznější pohyby, vydávají zvuky a iluzivně představují biblický výjev, jsou uchovávány v rodinách a vystavovány o Vánocích. V mnoha rodinách však neskončila tvorba Betléma s jeho tvůrcem, mnozí se nespokojují jen s opravováním a uchováváním úchvatného díla svých předků: ještě dnes vyřezávají otcové rodin další figurky, dotvářejí krajinu a připojují své dílo k odkazu předešlých generací.
Film mapuje obdivuhodně početnou komunitu betlémářů v Třešti a pohyblivé Betlémy v Krkonoších a Orlických horách.

Ústí nad Orlicí je již téměř dvě stě let jedním z nejproslulejších tradičních českých středisek výroby unikátních rozměrných betlémů s papírovými, ručně malovanými figurkami. Dokument podchycuje regionální specifika ústeckoorlických betlémů (zvláštnosti jejich výstavby, specifické součásti a ikonografické momenty, jakožto i všechny formy zdejších betlémů podle liturgického kalendáře: betlém vánoční, tříkrálový, hromniční a pašijový), techniku výroby betlémových figurek a tradiční způsob instalování betlémů v některých domácnostech.

Dokument se zaměřuje na tvorbu posledních tří současných malířů (J. Herain, J. Procházka, J. Knapovský), kteří se výrobou betlémů zabývají. Na základě motivace jejich tvorby a inspiračních vzorů se film snaží postihnout způsob předávání výroby betlémů i jejich tradičních lokálních znaků z generace na generaci, jakožto i rozdíly v dílech současných autorů, které oscilují mezi důsledně kopírovanou tradiční tvorbou, osobitě a invenčně pojatou malbou, jež dodržuje všechny podstatné tradiční rysy, až po vlastní umělecký výraz .

Dokument zobrazuje historii a současnost výroby betlémů na Králicku, které bylo jedním z našich nejzajímavějších tradičních betlemářských center. Významným impulsem pro jeho vznik byla především odlehlost kraje, chudoba místního obyvatelstva a existence nedalekého poutního místa Hory Matky Boží. V 19. stol. nabylo králické betlemářství charakteru masové produkce: místní výrobky - figurky řezané z vyvařovaného smrkového dřeva - byly vyváženy prostřednictvím různých obchodních firem do velké části Evropy. Téměř definitivní přerušení tradice znamenala až 2. světová válka a následný odsun německého obyvatelstva.

V bezprostřední blízkosti poutního kostela v Hedči dosud žije poslední králický řezbář J. Schwarzer ml., který se výrobě betlémů naučil od svého otce a praotce a který betlémy příležitostně vytvářel i v údobí po r. 1948. Jeho tvorba dodržuje všechny tradiční rysy králické produkce (velikost a typologie figurek, způsob výroby, včetně znaků tradiční dělby práce mezi muži a ženami v řezbářských rodinách - polychromováním děl J. Schwarzera se zabývá jeho manželka). Na jeho tvorbu systematicky navázal před několika lety J. Komárek z Hradce Králové. Jeho činnost, k níž používá i ryze moderní prostředky (fotografická dokumentace, zavedení internetové stránky), je především snahou po znovuvzkříšení tradiční výroby králických betlémů a zároveň pravděpodobně posledním dozvukem králického betlemářství.

Film se zabývá problematikou vzniku a způsobem předávání betlemářských tradic v rámci rodiny, které fungují analogicky jako v minulosti. Dokument podává drobné profily čtyř současných betlemářských rodin (Votrubových, Rejmannových, Richterových a Vinckerových). Společné pro všechny rodiny je fakt, že se orientují především na výrobu vyřezávaných betlémů a že s touto tvorbou začal otec - samouk, od něhož jí v současnosti přejímají jeho děti. Samotná motivace a impuls pro počátky tvorby se v jednotlivých případech liší: vychází ze snahy udělat si domácí betlém, pokračovat v betlemářské aktivitě vzdálenějšího příbuzného, z vlastní restaurátorské práce nebo čistě z komerčních důvodů. U betlemářů druhé generace je do jisté míry patrný určitý stupeň profesionalizace - ve třech ze čtyř uvedených rodin se alespoň jeden potomek hodlá řezbářství věnovat jako profesionál.