Od roku 1997 až do září 2000 probíhala rekonstrukce nejstarších varhan v Praze, nástroje v kostele Panny Marie pod Týnem na Staroměstském náměstí. Podařilo se natočit a zdokumentovat celý průběh prací, na kterých se podílela varhanářská dílna Kleist z Bonnu (nástroj samotný) a český restaurátor Václav Stádník (varhanní skříň, architektura varhan a zdobné prvky).

Natáčení probíhalo po etapách a mapovalo postup prací od historického průzkumu a rozebírání varhan pro jejich odvoz do Německa, přes práce v dílnách v Německu i v Praze, jejich přivezení na jaře 2000 až po zářijové vysvěcení a první koncerty předních českých varhaníků. Při natáčení filmu byl dokumentován nejen postup prací při opravě nástroje, ale i historie nástroje samotného a jeho vazba na Prahu.

Město Praha, respektive radní Starého města pražského, byli původními objednavateli nástroje a dali jej zhotovit německému varhanáři, který jej postavil během tří let. Na konci dvacátého století restaurovala nástroj po tři roky varhanářská dílna v Německu. Tento fakt lze vnímat i jako obnovování přervané tradice Prahy, coby multikulturního prostoru, který zaujímá důležité místo ve středoevropském regionu.

Dalším aspektem, který se ve filmu projeví jsou osudy českých zemí, tak jak se promítaly za velkým kruhovým oknem pod varhanami v Týnském chrámu, na Staroměstském náměstí: poprava českých pánů po porážce stavovského povstání, korunovace rakouských panovníků, konec první světové války a vznik republiky, symbolizovaný stržením Mariánského sloupu, německý hořící tank a hořící radnice během květnového povstání, Gottwald a komunistický převrat, demonstrace na sklonku komunistického režimu až po dnešní happeningy při oslavách hokejových vítězství.

Natáčení probíhalo v Praze i v Německu s restaurátory, historiky, varhaníky i varhanáři, velvyslancem SRN v Praze, velvyslancem ČR v Německu, zástupcem magistrátu a dalšími osobnostmi, které se na organizaci a financování opravy podílely.